Diář jako kamarád: příběh Ivy o radosti, papíru a samolepkách
Rozhovor z Království kreativního plánování
Jsou zákaznice… a pak jsou ženy, které se stanou součástí příběhu značky.
Iva Suchá patří mezi ty, které ve skupině Království kreativního plánování nejde přehlédnout. Její diář je plný barev, samolepek a radosti z tvoření – a její přístup k plánování mě dlouhodobě inspiruje.
Povídaly jsme si o tom, jaký vztah má k papíru celý život, jak se z diáře stal její „kamarád“, proč je pro ni tvoření formou meditace a proč samolepky rozhodně nejsou otázkou věku.
Tenhle rozhovor je pozvánkou ke zpomalení. A možná i k odvaze vzít do ruky diář jinak, než jsi zvyklá.
Iva použila vintage sešit Domov v podzimu, journalingovou sadu Doteky podzimu a doplnila to podzimními samolepkami.
Ivi, zkus se nám na začátek trochu představit. Kdo jsi, co tě v životě baví a jak u tebe vypadá takový běžný den?
Jsem pátým rokem v důchodu, mám čtyři kluky a čtyři vnoučata. Bydlím na malé vesnici u Liberce. Byla jsem účetní a ještě si doma trochu přivydělávám. Mým hlavním koníčkem jsou květiny, zahrada. Miluju posezení na terase ve svém houpacím křesle. A poslední rok je i mým velkým koníčkem diářování.
Vím, že o svém diáři mluvíš jako o „kamarádovi“. Jak dlouho už se takhle kamarádíte? Provázel tě papír celý život, nebo to přišlo až později?
Papír mě bavil asi celý život, co si pamatuju. Vždy jsem chtěla pracovat jako sekretářka, což se mi i splnilo. Pak jsem se dostala do účtárny. A tam je papírů dost. Vždy jsem musela mít nějaký diář. Jednou to byl jógový, zahradnický, magický, lunární, tradiář, obyčejný. Doma mám tolik papírových “maličkostí”, že bych je mohla prodávat.
Jsi v důchodu. Pamatuješ si moment, kdy sis řekla: „Teď je čas začít si hrát s diářem jinak“?
V létě do budou dva roky. Měla jsem koupený Tradiář a pak v červenci jsem se rozhodla, že si budu vést deník. (Takových rozhodnutí jsem už měla desítky. ) Ale tak jsem pomalu začala a asi zásadní rozhodnutí bylo, když jsem objevila, že existují diářové samolepky. Narazila jsem na Tvé stránky. A zde vznikla moje závislost na samolepkách.
Tady si krásně ozdobila a dala nám inspiraci na využití vintage sešitů.
Hodně žen si myslí, že samolepky a barevné plánování jsou jen pro mladé holky. Ty jsi ale důkazem, že začít se dá kdykoliv. Co bys vzkázala ženám, které si v důchodu říkají, že už na takovéhle „hraní“ nemají věk?
Určitě to není omezeno věkem! Právě naopak. Myslím si, že se s tím dá začít kdykoliv. Jenom se změní obsah samolepek. Děti už jsou velké, vnoučata pro radost a tak si můžeš hrát se samolepkami.
Říkáš, že plánování je pro tebe forma meditace a odpočinku. Jak se cítíš, když si sedneš k čisté dvoustraně a začneš tvořit? Dokážeš u toho úplně vypnout hlavu?
Ocitám se v jiném světě, kde přestane existovat čas. Prázdná dvoustrana a pak tvoření - tuto samolepku nebo tuto. A když mám hotovo - ten slastný pocit. Pro mě to je opravdu vypnutí a totální relax.
Mě zaujalo, že ti diář pomohl si ujasnit priority a díky němu neodkládáš úkoly. Je v důchodu těžší si ten řád udržet, nebo ti to naopak dává nový smysl a motivaci do dne?
Nepoužívám To Do listy. Ale sleduji některé aktivity, které se mi po čase stanou rutinou a už je nemusím sledovat. Mám průběžné úkoly, které si označím, že je mám hotové. A toto je pro mě motivace. Když na konci týdne nebo měsíce vidím, co vše jsem udělala. Získala jsem tím i přehled o tom, co mám dělat, pravidelnost.
Co je pro tebe při plánování nejdůležitější – přehled, pocit hotových věcí, nebo radost z tvoření?
Tvoření je pro mě asi nejdůležitější. A jak píšu výše i přehled, že na nic nezapomenu a získávám tim i pravidelnost. Nemusím přemýšlet, kdy naposledy….
Jsi kutilka! Vím, že ti v diáři chyběl pololetní přehled, tak sis ho dotvořila. Jak jsi to technicky vyřešila a co všechno si v něm hlídáš?
Děkuji. V minulém diáři jsem si musela dotvořit měsíční přehled, v letošním pololetní. Přehled jsem si ofotila, vlepila do diáře (bez vlepování bych snad ani nemohla mít diář), vybarvila, polepila samolepkami. Tohle fakt moc baví. Dotvářet si diář ke svému obrazu a svým potřebám. Pololetní přehled využívám k rychlé orientaci plánovaných akcí. Nemám tam žádné úkoly, pouze kulturní akce, výlety, kontroly u lékaře.
Co se děje, když se ti plán „rozpadne“? Bereš to sportovně, nebo tě to dokáže rozhodit?
Vzhledem k tomu, že jsem doma, tak to neřeším. Plním dle počasí a nebo zítra je také den. A mé oblíbené pořekadlo je, že práce nemá nožičky a nikdo to za mě neudělá.
Vzpomeneš si na svůj úplně první balíček ode mě? Sama o sobě říkáš, že jsi „samolepkový závislák“ a musíš se krotit finančním limitem. Která moje kolekce ti dala při dodržování limitu nejvíc zabrat?
To byla taková ochutnávka, co od toho mohu očekávat, jak využiju samolepky. Zřejmě v sobě měl něco nakažlivého, protože mě to chytlo. Asi nejvíce jsem přemýšlela o adventních balíčkách, ale když přišly tak pochybnosti zmizely. Nekouřím, nepiju, tak si dělám radost samolepkami. Nyní už dost velké zásoby, tak si myslím, že letos moje nákupy budou už trochu usměrnější. Hahaha
Když ti přijde balíček a rozbaluješ ho, prý se cítíš jako malá holka. Co tě na tom procesu rozbalování baví nejvíc?
Zvědavost, vidět a mít v ruce naživo samolepky, které jsem viděla pouze přes obrazovku. A opravdu se cítím jako malá holka, která dostane panenku, po které tolik touží. A v hlavě mi to už šrotuje, jak a kde samolepky využiju. Ten pocit se nedá popsat.
Vím o tobě, že patříš mezi hodně nejvěrnější zákaznice. Čím si tě Elis v papíru získala?
Elis v papíru si mě získala především vzhledem svých samolepek, velikost, barevnost, rozmanitost. Tím, že nepotřebuji plánovat, ale tvořím si pro radost, tak mi tvoje samolepky vyhovují. Objednávky vyřizuješ rychle a v každém balíčku je dárek. Výborná komunikace.
Ivin týdenní layout využila měsíční lednový kit, journalingovou sadu Ticho zimy nebo třeba samolepky úplňků.
V naší skupině Království kreativního plánování jsi hodně vidět. Jaký byl tvůj první dojem, když jsi do skupiny vstoupila?
Můj první dojem - nevěděla jsem, co se ve skupině děje, jak funguje. Moje nadšení a souznění se stále prohlubovalo a prohlubuje.
Pomohlo ti vědomí, že v téhle vášni nejsi sama, se do tvoření ještě víc opřít? A co tě ve skupině nejvíc inspiruje?
Určitě a skutečně mě překvapilo, kolik lidí se tomu věnuje. Skupina je pro mě velkou inspirací a přiznám se, že je mi příjemné, když mi mojí tvorbu ostatní pochválí. A to je pro mě velká motivace.
Tady je čerstvý Ivin layout: využila samolepky z nové kolekce, ale třeba i samolepkovou knížku Rok plný tradic nebo únorový kit.
Ivi, co bys vzkázala ženě, která má doma krásný diář, ale bojí se do něj „sáhnout“, aby ho nepokazila? Proč není nikdy pozdě začít?
Nebát se, nikdy není pozdě začít. S věkem se samozřejmě mění i priority v diáři. Když jsou doma děti školou povinné, když je někdo manažer nebo ve vedoucí funkci, a když je někdo v důchodu. Pokud má vztah k papíru a nechce se mu denně psát, tak si myslím, že samolepky jsou to nejlepší. Ušetří spoustu času (peníze ne!!) a možná si v tom najde i ten relax jako já.
Díky, Ivi, že jsi důkazem, že kreativita nemá věk – jen chuť.
Pokud máš doma diář, na který si netroufáš, ber tenhle rozhovor jako tiché svolení začít.